Od poslední Coolturní hodiny s Renatou Putzlacher v těšínské kavárně Noiva uplynuly dva týdny a
14. října 2011 se studenti vydali pro změnu na besedu s
ostravským básníkem Petrem Hruškou. Určitě nebude nadsazené říci, že setkání s tímto člověkem bylo skutečným zážitkem. Po celou dobu přednášky všichni seděli tiše a v dramatických odmlkách v průběhu jeho řeči bylo slyšet každé nadechnutí.
Zpočátku se věnoval knihám obecně, ale i to dokázal podat svým osobitým způsobem - uznal sice, že číst je důležité hlavně kvůli slovní zásobě a také se tím připravovat k maturitě, ale v souvislosti s knihami se zmínil o dvou věcech, které jsou pro dnešní svět typické. Jako první jmenoval uspěchanost této doby - místo toho, aby člověk zpomalil, snaží se přeběhnout sám sebe a v tomto hektickém tempu je jednou z mála brzd kniha. Je to něco, co nás donutí zklidnit se, sednout si a číst, protože čtení je věc, která se nedá nijak zrychlit. To souvisí i s jeho druhou myšlenkou - uspěchanost jde ruku v ruce s netrpělivostí a kniha je opět jeden z prostředků, jak tomu zabránit a naučit se, že
„trpělivost je ctnost“.
Poté začal mluvit o knihách, které už patří přímo do jeho života. Jmenoval své oblíbené české i zahraniční autory a od každého si připravil svůj oblíbený úryvek nebo krátkou báseň. Nutno podotknout, že výběr byl skutečně originální - představil například ruského spisovatele Daniila Charmse, o kterém sám říká, že „psal nesmysly v době, kdy Rusové chtěli mít ve všem jasno“, nebo nedávno zesnulého Jana Balabána - ten zase zvládal umění moc „nežvanit“ a dobře věděl, kdy opustit text. Jako tečku na závěr zvolil autorské čtení a seznámil nás se svou krátkou povídkou „Bez čepice“, kterou přečetl místo vánočního přání. Po celé besedě následovaly otázky ze strany studentů, ti ale byli asi natolik ohromeni, že se iniciativy musel chopit sám Petr Hruška, jehož zajímalo, jakou knihu by si vzali na pustý ostrov nebo do vězení. Z kavárny nakonec všichni odcházeli s dobrou náladou a názorem, že taková setkání by rozhodně měla probíhat častěji...
Vendula Kadlecová, OP 4.